127 hodin

Jsem rád, že tento celosvětově známý příběh natočil Danny Boyle... jeho dynamická réžie a parádní cit pro hudbu jsou jednou z mála klíčových faktorů, proč jsem se po celou stopáž nezačal nudit. Boyle opět zvládá přenést psychické rozpoložení hlavního hrdiny na diváka a je radost sledovat výtečně hrajícího Jamesa Franca, který one-man show zvládá na jedničku. Tato podívaná mě bude dlouho ležet v hlavě… mé hodnocení 4,5 hvězdičky… Skutečná fotka Arona Ralstona: den třetí (08.01.2011)

Při scéně "křup" se mi vážně sevřely půlky tak, že bych přeštípnul hřebík. Ralston má svým způsobem můj obdiv, byť na začátku jeho zážitku stála ukázková nezodpovědnost. Ale to na film podle mýho nestačí, i přes to, že Boyle se v režijních nápadech překonává a Ralstonův psychický stav, proměny nálady, zoufalství i boj jsou zahrány dobře. Přesto ale když člověk zná základní premisu, o moc víc, než co mu vytvoří vlastní představivost, nedostane. (17.07.2012)

James "rádoby Dean" Franco jako bezstarostný dobrodruh, smolně zavalený ve skalní proláklině úplně mimo člověčí přítomnost, tedy v situaci úplně na p*ču. Ono je to dějově tak jednoduché, že nezbývá než pochválit Boylea, co z toho dokázal natočit. Stále je to ale moc jednoduché na to, abych chápal nějaký větší povyk, potažmo všechny Oscarové nominace - ničím výborné mi to prostě nepřišlo. Snad kromě sympaticky drsného a zároveň dojemného závěru… (22.03.2011)

Hned od první minuty jsem věděl, že to bude stát za to. Vynikající soundtrack, kamera, James Franco a hlavně zběsilý střih uzamkl můj pohled směrem k pohybujícím se obrázkům a odemkl ho až po skončení závěrečných titulků, poté jsem konečně mohl pohnout hlavou a slyšet podobné prásknutí, jako hlavní postava při jednom raději nespecifikovaném tělocvičném úkonu. Evidentně tu každý, kdo o filmu slyšel, zná konec (nebo alespoň drtivá většina), přesto nebudu zbytečně spoilerovat. Zmíním jen fakt, že při scéně "Good morning everyone" a po talk show epizodce jsem se i přes drsnou povahu snímku neubránil hlasitému smíchu, já bych Jamesovi toho Oskara klidně dal už teď, bez výčitek. PS: Po dlouhém uvažování se mi to nakonec rozleželo v hlavě a dávám maximální hodnocení. (11.01.2011)

Příjemná jednohubka, velmi moderně a nápaditě natočena, Boyle excelentně diriguje kameru i střih, bere si na paškál atraktivní látku, vypráví se zanícením, intenzitou a v neposlední řadě se umí postarat i o svěží hudební doprovod. Pochybnosti však zůstávají na množství obsahu, uvidíme pár nejasných flashbacků, nějaké úpění, smutek i zlost a dále už moc není co... 127 hodin (mimochodem podle mě nepříliš šťastný název pro film, který je mnohem více založen na pocitech, než na rekonstrukci faktické události) tak ve všech tech panenských záběrech vyzní zkratkovitě, možná i málo depresivně. Emoce utrpení sice vynahrazuje dost brutální vyvrcholení, ale v celkovém náhledu film trooošičku sklouzává k povrchní jednohubce. 7/10 (07.01.2011)